Moje první cesta mimo evropský kontinent před osmi lety začínala právě v tomto městě, které je a není už tím pravým Orientem. Stovky troubících aut, tisíce lidí, shon a věčný hluk, muezzínovo svolávání k modlitbám do mešit, které jsou snad na každém rohu, pokřikování a neustálé nabídky prodavačů všeho možného, vůně kebabů, pečených ryb nebo různého koření a ovoce - to všechno mne tenkrát ohromilo i nadchlo. Během dalších cest jsem viděl spoustu jiných neméně zajímavých měst Východu jako jsou Damašek, Káhira, Jeruzalém, Dubaj, Singapur nebo Bangkok, ale Istanbul byl první a snad právě proto se mi tak hluboko vryl do paměti. Během té první cesty jsme neměli čas si město pořádně prohlédnout a jen tak jsme bloudili ulicemi a snažili se vstřebat tu atmosféru. Dali jsme si ale slib, že se sem vrátíme a metropoli spojující dva kontinenty prozkoumáme o něco důkladněji. Letos se nám to konečně podařilo a těch necelých pět dní na konci října za to opravdu stálo...

Město pravděpodobně založili řečtí kolonisté z Megary kolem roku 667 př.n.l. Jejich vůdce Byzase sem navedla delfská věštba: "Naproti slepcům!" (tím asi byli myšleni jiní řečtí kolonisté v Chalkedónu, kteří byli "slepí" k výhodnější poloze na evropském břehu). Podle svého vůdce kolonisté město pojmenovali Byzantion. Město se brzy stalo důležitým obchodním centrem a tím i lákavým cílem různých dobyvatelů. Kromě okupace Peršany si však dlouhou dobu dokázalo udrželo nezávislost před snahami Sparty i Atén získat zde vliv i před obléháním Filipem II. Makedonským. Na konci druhého století město dobyl a zničil římský císař Septimus Severus. Krátce potom ho ovšem znovu vystavěl a dal mu jméno Antoneinia. V roce 330 se za vlády císaře Konstantina stalo hlavním městem říše římské a bylo přejmenováno na Nea Roma (po císařově smrti pak Konstantinopol).

Po rozpadu impéria se Konstantinopol stal centrem říše východořímské. Největšího rozkvětu pak dosáhl v 6.století za císaře Justiniána, stavitele chrámu Hagia Sofia. S půlmilionem obyvatel byl Konstantinopol největším městem tehdy známého světa. S tím souviseli i časté snahy různých dobyvatelů město získat a vyplenit. Před branami se střídali Góthové, Hunové, Arabové, Bulhaři a Rusi, ale bohaté město se zpravidla ubránilo nebo vykoupilo. I přes rychlé šíření islámu, vnitřní rozpory a zkorumpovanou státní správu byl Konstantinopol až do 13.století obchodním velmocí a kulturním centrem středověku. Po porážce byzantského vojska u jezera Van připadla na začátku 11.století značná část Malé Asie sledžuckým Turkům, ale opravdová katastrofa přišla roku 1204 z úplně opačné strany. Benátský dóže Erico Dandolo stojící v čele čtvrté křížové výpravy se rozhodl místo osvobození Svatého města a Hrobu Ježíše Nazaretského z nadvlády Arabů raději dobýt a vyplenit bohatý křesťanský Konstantinopol. V polovině 14.století překročila osmanská armáda Dardanely a začala s dobýváním Evropy. Na začátku 15.století byl Konstantinopol posledním křesťanským ostrůvkem v islámském moři a s jeho pádem 29.května 1453 zanikla i Byzantská říše.

Dobyvatel města Mehmed II. Fatih se považoval za dědice Byzance a římských císařů, a proto povýšil Konstantinopol na hlavní město a podle řeckého is tin polin ("do města") mu dal nový název - Istanbul (jiná verze ovšem říká, že nazev vznikl postupným komolením Konstantinopol - Stinopol - Stinpol - Istanbul). Město se stalo centrem mnohonárodnostního státu, ale především centrem osmanské říše, která v době své největší slávy sahala od Maroka po Kavkaz a od Jemenu po Horní Uhry. Přes 400 let nahánělo osmanské Turecko strach celému světu. To vše skončilo porážkou v první světové válce. Istanbul obsadili spojenci, ale turecké osvobozenecké hnutí pod vedením Mustafy Kemala vybojovalo nezávislost a roku 1923 vznikla Turecká republika. Hlavním městem nové republiky se stala Ankara, ale Istanbul zůstal dodnes největším tureckým městem, důležitou obchodní křižovatkou a Branou Orientu.